Výzo...

Milé děti, hurá, už je to zase tady. Zítra nám donesete vysvědčení. Důkaz, že jste půl roku něco dělaly. Nebo taky nedělaly. Nám rodičům budou zítra chytří psychologové v televizi radit, jak máme zachovat klid a pochválit vás za projevenou snahu. (Jasně, teď ze mě mluví závist, že tam nepozvali mě. Protože vždycky když mě pozvali dřív, tak jsem po ukončení telefonátu od produkční propadla panice, že nemám co na sebe. Teď mám krásné nové šaty a jak na potvoru mi žádná produkční nevolá.) Tak nic, šaty si schovám na příště a svoje moudra jenom sepíšu, to mi jde stejně nejlíp a ani se kvůli tomu nemusím převlíknout z tepláků.

Předně vám chci poděkovat, že do té školy chodíte. Vím, že se vám dost často nechce a stejně tam jdete. Vím, že vás covidová doba rozbrnkala, že jste trochu zkřehly a mnoha z vás je psychicky hůř. Že se mnohem víc nadřete, protože se vám ve škole špatně soustředí, odpoledne už nemáte sílu sednout k úkolům, že vám to prostě nejde tak samozřejmě dřív. Taky od mnoha z vás vím, že se do školy bojíte jít, že vás při pomyšlení na školu rozbolí břicho nebo máte chuť se ráno přikrýt peřinou a už nikdy z té postele nevylézt. Díky za to, že jste se na to ještě nevykašlaly.

Za rodiče vám chci říct, že my stejně dávno víme, jaké známky donesete. Pokud to nevíme, je to jen a jen naše hloupost, že si v čase elektronických žákovských vaše výsledky neohlídáme. Je naše vina, že se vás dost neptáme, jak vám to ve škole jde, že se necháme opít rohlíkem, když nám kolem známek mlžíte. Můžeme si za to sami, když nemáte důvěru přiznat pravdu, protože se třeba bojíte trestu. Vaše známky jsou i o naší energii, kterou jsme do podpory vašeho vzdělání vložili. 

Jo vím, ty učitelky. Vím, že jsou někdy nespravedlivé, že vám dají neohlášený test nebo zbytečně přísnou kuli za zapomenutý úkol. Že jsou někdy protivné, křičí nebo prudí. Nás rodiče to taky štve, jenže stejně jako vy nevidíme, co je za tím. Nevidíme těch padesát situací před tím, kdy zůstaly v klidu, zamhouřily oko, něco vám odpustily, poradily při zkoušení... Takže možná že přísnější známka neznamená, že je na vás "úča" zasedlá. Možná je to tím, že vám tu známku předtím mockrát zlepšila a vy jste to začaly brát jako samozřejmost, tak to chce tentokrát zkusit jinak. A jako ve všech ostatních profesích, všude jsou lidi a i učitelé (stejně jako psycholožky nebo třeba produkční v televizi :) ) můžou dělat chyby. Uplynulé dva roky nám ukázaly, že bez jejich práce bychom my rodiče byli v háji a vy děti byste nic neuměly nebo naši výuku nepřežily. Až vás budou učit roboti, chyby dělat nebudou. Jenže vás taky nerozesmějí, ve volné hodině vás nevezmou sáňkovat nebo nebudou poslouchat vaše stížnosti na to, jak jsme my rodiče strašní.

Možná nás to vysvědčení zítra fakt zklame, protože vás chceme mít perfektní. Zdravé, krásné, šťastné, chytré, talentované, úspěšné a slušně vychované. Ideál je prima věc, ale věřte nám, že vás milujeme i nemocné, upatlané, naštvané, odmlouvající nebo když postopadesáté napíšete o kobile, co žere biliny. Vaši hodnotu pro nás žádná vysvědčení, diplomy, medaile či světové rekordy zvýšit nemůžou. 

 Takže ačkoli vám to možná nepřiznáme, abychom neztratili kredit, milé děti, je to jenom výzo. Jednou ho stejně budete mít strčené někde v šuplíku a dávno nikdo nebude vědět, co na něm bylo. Tak v klidu, jo? A kdyby to rodiče nedávali, pusťte jim nějakou chytrou psycholožku v televizi. Schválně co bude mít na sobě :)