Konec prázdnin...

Taky se vám nechce "do září"? Mně ani za mák. Jedno "dítě" studuje v zahraničí (a umíte si představit, jak to vypadalo loni), další "dítě" bude maturovat, nejmladší dítě jde do nové školy... Rozumím dětem, že by chtěly delší prázdniny. Poslouchám to doma i v práci. Snažím se pracovat se svými obavami a katastrofickými scénáři, které moje hlava tak bravurně umí (zejména v noci). Chci věřit, že ten nový školní rok bude míň na draka než ten loňský. Přeji to dětem i nám rodičům.

Jestli teď děti něco potřebují slyšet (kromě pochopení jejich strachu či nechuti), je to jedna prostá věc. Že cokoli ten školní rok přinese, jsou schopné zvládnout. Že jim pomůžeme, když něco nepůjde (protože všichni víme, že výukové mezery si z loňského roku odnesla velká většina dětí). Že se svět nezboří, když nebudou nosit jenom dobré známky. Že je máme rádi a do "září" jdeme společně.

Tak zítra pravou, moji milí!