Ach ta puberta.....

Myslela jsem si, že když jsem čtyřikrát přežila období vzdoru svých dětí, přežiju i čtyři dávky puberty. V posledních dnech o tom však začínám pochybovat. Ona ta období jsou vlastně dost podobná. Pokaždé se z vašeho bezvadného, normálního a přiměřeně komunikujícího dítěte stane podivný živočich, kterým cloumají emoce, který po vás neustále něco hází (rozjedený jogurt nebo kostky lega v případě A nebo otrávený pohled či peprnou poznámku v případě B) a kterého vůbec nepoznáváte. Rozdíl je v tom, že tříleté dítě je s výjimkou "záchvatů" docela roztomilá záležitost, která vás baví a emočně sytí. Dítě v pubertě moc roztomilé není a navíc je jeho podivný psychický stav stálejší než občasná batolecí přeháňka.

Chci vás ujistit, že obojí je přechodný stav. Jedná se o nutnou vývojovou záležitost , tudíž pokud jedním či druhým obdobím procházíte, gratuluji vám, máte zdravě se vyvíjejícího potomka. Jen nevím, jestli vás tohle mé ujištění smíří se situací. Mně samotné to poslední dobou taky moc nepomáhá. Pokud jste náruživí čtenáři, můžete si o zmíněném vývojovém období přečíst nějakou tu knihu. Už jsem někde psala, že podezírám autory knih o vývoji dětí, že živé dítě patrně neviděli. U těch puberťáků jim tak možná nějaká partička narušovala chichotáním a házením popcornu sledování filmu v kině. Ani já si nehodlám hrát na superodbornici na psychiku vašich dětí. Často mám pocit, že nerozumím ani té těch svých. Abych nepropadala malomyslnosti, sestavuji si imaginární seznam rad pro přežití. Třeba se vám některé z nich budou hodit.

1. Znáte Načevu a její písničku Udržuj svou ledničku plnou? Tak to je první rada. A asi ta nejdůležitější. Protivný puberťák je náročný. Hladový puberťák je nesnesitelný. To, co si z ledničky odnáší do pokoje, prosím nekomentujte. Zejména se nedivte tomu množství. Na rozdíl od nás ty děti ještě rostou.
2. Nenuťte je s vámi komunikovat. Nepředhazujte jim, že kdysi byli hovorní, se vším se vám svěřovali a z jejich mluvení vás občas i bolela hlava. Naopak využijte těch okének, kdy se vynoří z hloubi svého temného pokoje a mají náladu si s vámi povídat. Všeho nechte, zahoďte práci a rychle jim věnujte veškerou svou pozornost. Ono to okénko totiž brzy zaklapne. Viděli jste apoštoly na orloji? Je to podobné... dlouho na to čekáte, pak to přijde, za chvíli je to pryč a vy si říkáte: " to jako bylo všechno?" Nezbývá, než čekat další hodinu.
3. Neztrapňujte je fyzickými projevy rodičovské lásky. Pusu na tvář jim dávejte zásadně jen tehdy, kdy je v noci jdete přikrýt a zavzpomínat si, jak byli v těch postelích malí a roztomilí. Na veřejnosti je jakýkoli fyzický kontakt přísně zakázán. Nesmíte jim dokonce ani oprášit drobky z trička.
4. Neukazujte jim fotky, na kterých byli malí, nedejbůh na nich jsou na nočníku, mají kalhoty se zajíčkem a dávají si políbení se sousedovic Aničkou. To je fakt vrchol trapnosti.
5. Zajímejte se o jejich svět, jejich zájmy a názory. Naslouchejte jim, dokonce i kdybyste si mysleli, že říkají hrozné nesmysly. Možná budou časem ochotní naslouchat i oni vám, když jim v tom půjdete příkladem. Taky pozor na rychlé soudy. První dospělý, který si na youtube na doporučení svého puberťáka poslechl Kovyho, byl asi mile překvapen.
6. Pokud s nimi nesouhlasíte, předkládejte svůj názor jako jiný pohled na věc, nikdy jako absolutní pravdu.
7. Smiřte se s rolí nejhoršího rodiče na světě. Z vlastní zkušenosti doporučuji kamarádit s rodiči stejně starých dětí. Zjistíte, že se vám zázrakem podařilo najít partu, kde jsou jenom nejhorší rodiče na světě. Je to velká úleva.
8. Kromě toho, že jste nejhorší rodič, jste samozřejmě taky nejtrapnější. Na veřejnosti je ztrapňujete naprosto vším, možná moc nahlas mluvíte, možná máte divné boty, možná se dáváte do řeči s prodavačkou. Já jsem třeba na dovolené zjistila, že se moc nahlas kochám :)
9. Podobně se smiřte s tím, že všechno je vždy výhradně vaše vina. Do vašich kompetencí nově spadá patrně i počasí. V téhle kampani vy jste prostě vždycky Kalousek.
10. Nekomentujte jejich vzhled, způsob oblékání, módní výstřelky. Vzpomínáte na depešáky? Jak jim muselo být v létě horko? Vyrostli z toho skoro všichni, pokud vím, tak bez častějších úžehů.
11. Dovolte jim být zmatení a protiřečit si. Já jsem například ve stejném časovém období hltala ruské klasiky a seriál Beverly Hills 90210.
12. Vyhněte se zabijáckým větám typu "já jsem ti to říkala", "to já v tvém věku" nebo "protože jsem to řekl(a)!"
13. Vyhýbejte se jejich pokoji. Věřte mi, pokud se nenaučili uklízet dosud, teď už to nedoženete. Odolávejte nutkání jít jim tam posbírat špinavé prádlo a použité nádobí. Ušetříte si hodně nervů. Naučte se zavírat dveře a míjet jejich pokoj se zavřenýma očima.
14. Rady dávejte jen na vyžádání. Zároveň se smiřte s tím, že vás možná několik let o žádnou radu nikdo nepožádá.
15. Važte si každé chvíle, kterou jsou ochotni s vámi strávit. To už není samozřejmost, to je privilegium.
16. Dovolte jim emoce. Dokonce i ty bouřlivé. Patří to k nim.
17. Jejich výlevy si neberte osobně. Oni to nemyslí vážně, když vám říkají, že jste strašní a oni vás nesnáší. Vy jste jejich bezpečný přístav, kam se po bouři vrátí.
18. Nekritizujte je. Pokud je kritika na místě, vždy se musí týkat konkrétního projevu chování. Nikdy dítěte samotného.
19. Nenazývejte je dětmi. To je totiž taky trapný. A navíc to přestává být pravda.
20. Važte si jich, oceňujte je. I když se občas zdá, že vaše výchova naprosto selhala. Z těchto mimozemšťanů vyrostou úžasní mladí lidé. Budou stejně úžasní jako vy. Budou stejní jako vy. A budou úplně jiní. A tak to má být.

Držím vám i sobě palce. To dáme, přátelé!